Lidé, kteří zde žijí a pracují, jsou známí svou zbožností, která se opírá na starém polském přísloví: „Bez Boha, ani k prahu“

Mnoho z nich slyšelo o Kateřince, ale pouze někteří ji znali osobně

Hovoří Markéta Piksa ze Studzienic:

„Znala jsem Katku od dětství, ještě jako malé dítě. Vždy jsem ji znala jako skromnou, vždy s růžencem, vždy usměvavou, vždy v dobré náladě, vždy všem říkala: nehádejte se, buďte snášenliví, vždy usměvaví. Takhle ji znám – skromnou, čistotnou, na každého příjemnou, na staré nebo mladé, nebo děti. Vždy byla otevřená pro všechny

Svědectví lze vidět ve filmu

Hovoří Marie Kuszka:

Byla člověkem velmi poctivým, dobrým. Hodně jsem se od ní naučila – často jsem si z duchovních cvičení neodnesla tolik, co od ní. Byla pro nás vzorem, nešetřila se. Denně šla 7 kilometrů pěšky do kostela, bez ohledu na počasí. Nečekala na svezení, vždy chodila pěšky

Bolesti Kateřinky se zesilovaly během Postního Období, tehdy trpěla spolu se svým Pánem.

Bylo to ve Velkém Týdnu, kdy třikrát upadla. Tak, jako Pán Ježíš. Rány se hodně otevíraly. Byla vidět ta velká bolest, strašně bledá tvář. Z místa, kde Pán Ježíš měl trnovou korunu kapala krev. To se z těch pórů tak tlačila krev. Později umírání. Popis umírání bych raději vynechal, protože to se opravdu srdce svírá. Tento moment nezapomenu – když se dělo, co se dělo. Dlouho to trvalo. Ten pot stékající po tváři, ty zorničky jakoby praskaly, ty slzy, jak se tlačily. V takovém stavu byla asi 20 minut – jakoby mimo tento svět. Myslel jsem, že už nepřijde k sobě.

Svědectví lze vidět ve filmu

Hovoří Kristina Bemová:

„Chtěla jsem jít do kláštera proto jsem často chodila na Mše Svaté a ke Svatému Přijímání. Při té příležitosti jsem si všimla Kateřiny, jak často bývala v kostele, jak se modlila, svým pokorným postojem, to znamená, stále klečela na kolenou. Byla v kostele, když jsem přicházela, byla tam, když jsem odcházela.

Byla zahleděná k Nejsvětější Svátosti. S růžencem v rukou jsem ji viděla nejčastěji“

Svědectví lze vidět ve filmu

Hovoří Karol Kolba z Bielska-Bialé:

„Kateřina byla opravdovou vyslankyní Nebe pro tyto časy, ve kterých žijeme. Obdařená charismatem bolesti a modlitby dovedla k sobě přitáhnout lidi, ačkoli o to vůbec neusilovala. Domnívám se, že nějaký zvláštní magnet, magnet lásky a pokory dovedl k ní přitáhnout všechny, to znamená všechny, kteří dovedli správně vnímat znamení doby. Takovým pravým posláním sestry Kateřiny byla modlitba růžence. Vidíme zřetelně, že osoba, která prakticky neuměla číst ani psát, dovedla růžencem získat duše, které k ní tíhly. Vybavují se nám zde slova Evangelia svatého Lukáše – když se Jan Křtitel postupně obrací ke všem: K celníkům. „Nevybírejte víc, než máte nařízeno“. K vojákům: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ Podobná slova říkala Kateřina: „buď spokojen s tím, co máš,“ nedychtí po materiálních věcech tak, že zabíjejí tvou duši“. Kateřina Szymon hovořila podobně jako Jan Křtitel, ale bohužel, ne všichni ji poslouchali. Škoda jen, že jsme se museli s Kateřinou rozloučit, ale domnívám se, že úkol, který nám předala, se tady snažíme plnit při šíření jejich myšlenek a slov. Věříme, že se nám podaří přitáhnout ještě celou řadu jiných lidí, kteří jsou daleko od Boha, daleko od opravdového křesťanského myšlení a skutků.

Svědectví lze vidět ve filmu